Hlavní Základna

Saya

Tiše jsem následovala Erin až do kompletní temnoty. Uh to je smrad... zatraceně... tady by se hodil zapalovač nebo něco... Raději jsem se držela hned vedle Erin. Stejně jako ona jsem uviděla urny na stolku a fotku mezi nimi. Tohle... že by snad... Midouova rodina? Viděla jsem Erinin výraz. Asi si to také uvědomovala... chtěla jsem jít blíž, ale opět mě předběhla. Menší překvapení však bylo, že šlápla do... něčeho... Guh co... Bylo to něco zjevně dost nechutného aby to bylo zdrojem toho veškerého smradu a tak jsem vytáhla svojí zbraň a vcelku bezmyšlenkovitě jsem vystřelila nad sebe abych udělala další díru a osvětlila tak místnost trochu více.

Saya vystřelila a před vámi se zjevila poměrně hrůzostrašná scéna. Erin měla tu smůlu, že šlápla do... něčeho co zdánlivě připomínalo lidské tělo. A nebylo to jediné... po chvilce si vaše oči zvykly na tmu a vy jste uviděli siluety dalších pěti znetvořených těl. Všech 6 leželo okolo onoho stolečku... a nyní byl také vidět malí deník který vykukoval z poza jedné urny.

Tainaka Erin


Když jsem uviděla ta těla, chytla jsem se za pusu a vydala zvuk nepřipomínající žádné slovo. I přesto, že jsem se nesnažila něco říct byl můj hlas tichý. Druhou rukou jsem se objala a zaryla nehty do paže. Celá jsem se chvěla a nevěděla, jak si to vyložit. Moje představy o Midouovu srdci plném něžných pocitů se pomalu vytrácela v pološeru, kde jsem stála. To je... jeho práce?... Začala jsem couvat pryč a doufala, že mám jen moc bujnou fantasii. Prosím, řekni... že to je špatný sen... Už jsem byla u dveří, které vedly na půdu a otočila se. Hned na to jsem vyběhla, nejdřív dolů a pak ven. Nechala jsem tam Sayu samotnou. Otočila jsem se osudu zády a zbaběle utekla. Mé srdce na tohle bylo moc slabé. A můj žaludek taky. Saya... Nechala jsem jí tam samotnou... Nebo věděla, co tam Midou schovává? Byla jsem zoufalá a vyděšená. Ještě horší bylo, že jsem pochybovala dokonce o mé... starší sestře. Ne, to ne... nebo... já... já nevím! Ucítila jsem, jak se mi vydrala slza z oka a následně stékala po mé tváři. Neechan... Midou... Udělal to ten Midou, který nám pomáhá? Udělal tohle ten Midou, který si nás ochočil? Udělal tohle ten Midou... kterého mám ráda?

Saya

To co jsem uviděla mě pořádně šokovalo. Byla jsem na tom však mnohem lépe než Erin. Chvíli jsem jí sledovala a i když z místnosti odešla tak jsem nic neříkala. Guh... čekala jsem spoustu věcí, ale tohle... ale počkat... Všechna těla tu stále byla... byli to zmasakrované mrtvoly, ale... Midou používá v boji plameny... ať se na to dívám jakkoli... jeho objeti by vypadali jinak. Pomalu a opatrně jsem prošla okolo těch mrtvol a prohlédla jsem si obrázek. Zároveň jsem vzala deník a otevřela ho. Promiň...

Obrázek byl mírně zaprášený, ale bylo vcelku jasně vidět co na něm je.


Spíše než jako obrázek pořízený kamerou to vypadalo na vytáhnutí z bezpečnostní kamery.
Deník na sobě nenesl žádné jméno a jeho obsah byl poměrně krátký...

Saya

Tohle... Přesně jak jsem si myslela. Těch 6 zohavených těl byla práce dvou mužů kteří byli v těch urnách. Bývalí členové čeho...? Chvíli jsem nad tím přemýšlela a přečetla si celí deník ještě párkrát. Ueh... vůbec netuším o čem to má bejt... kdyby všechny stránky nebyli zruinované tak bych z toho dostala mnohem více informací... hádám, že je čas vrátit se za Erin... odložila jsem deník tam kde byl předtím a opět jsem nějak zkusila projít vším tím svinstvem aniž bych do něčeho šlápla.

Když Erin chtěla vyjít z pokoje tak se dveře zabouchly a nešli otevřít. Veškerý měsíční svit zmizel a obě urny začali zářit světle zeleným světlem. Erin uslyšel náhlý Sayin výkřik který se však ve skutečnosti neodehrál. Místo dveří ze strany ze které se vstupovalo dovnitř nyní však byl jakýsi portál který zářil několika temnými barvami. Vypadalo to, že se dá vejít do místnosti, ale již ne ven.

Tainaka Erin

Byla jsem teprve pár metrů od základny, takže jsem mohla slyšet cokoliv více hlasitého. A to byl Sayin křik. Narychlo jsem se rozhodla, že jí nemůžu podezírat a rozhodla se jí pomoct. Ať už se děje cokoliv. Vlítla jsem zpátky dovnitř a otřela si slzu. Už jdu, Onee-chan... vyběhla jsem po schodech zpět nahoru. Tam ale nebyly ty dveře, co předtím. Jestli se jí něco stalo, mohli jí vzít sem. Jestli ne... Stejně tu není jiný vchod... Vstoupila jsem dovnitř a čekala, co bude dál.

Když Erin vstoupila dovnitř tak se celí pokoj kompletně změnil. Z průchodu vylétla podivná ruka tvořená z reiatsu a vtáhla dovnitř i Kantaroua. Po té se vchod uzavřel a všichni tři jste byli uvnitř podivné prázdné místnosti která hrála všema barvama. Nebyly tu však normální stěny, strop ani podlaha... vše bylo z podivného materiálu který nikdo z vás nepoznával. Po chvíli se před vámi objevily stíny dvou mužů. Když se zhmotnily tak Saya hned poznala, že se jedná o ty dva z obrázku... tudíž ty jenž byli zpopelněni v těch dvou urnách. Tennouji a Tenma.

Kdo se opovažuje vyrušovat náš věčný spánek... buďte prokleti!!
Přestaň plácat blbosti Tennouji... ale vskutku... ani jeden z vás Midoua rozhodně nepřipomíná... nikdy jiný by sem neměl mít přístup.

Tainaka Erin

Tohle bylo vážně divný. Ta místnost mi ani trochu nepřipomínala tu, co tu stála. Sáhla jsem na jednu ze stěn. Huh? Co to je za humáč... Se zhnuseným výraz jsem ruku odtáhla zpět a podívala se na ty dva. Poslechla jsem, co říkali. Midou... Přistoupila jsem trochu blíž k nim. Jsem Tainaka Erin... představila jsem se. ...Midouova kamarádka... Když jsem to slovo 'kamarádka' dořekla, začala jsem být trochu na pochybách, ale z druhé strany věřila, že tomu tak určitě je. Kdo jste?

Saya

Místnost rychle začala měnit tvar a všechna těla i se stolkem zmizela. A to už tu byla Erin i s tím klukem. Tak tohle je zajímavé... co že jste se rozhodli mě tu navštívit? To už tu však stáli ti dva. To si ze mě děláte srandu že... nějakou dobu jsem tam na ně prostě zírala a pak jsem potichu řekla Tenma... a Tennouji... ten deník je zmiňoval... Otočila jsem se na Erin s vážným výrazem. Ta těla co tu všude byla... to nebyl Midou. Ale tihle dva...

Kantarou

Saya a Erin byly nějakou dobu v nějaké místnosti a Midou nebyl poblíž takže jsem začal jíst chipsy. Po malé chvíli se však začaly dít čáry máry a silná gravitace mě přitáhla do nějakého prostoru který nebyl nijak normální.. vstup do dimenze taky nebyl zrovna příliš suprový - udělal jsem neprofesionální salto, a když jsem dopadl tak mi na hlavu spadly chipsy. Eh?? Vstal jsem a pohlédl se na ty dva divný týpky.

Duchové se podívaly jeden na druhého.
Kamarádka... děláš si srandu? Midou se nikdy nepaktoval s nějakejma malejma holkama... ow... Tenmooo! Co když se Midou zamiloval?!
. . . prosím nevšímejte si Tennoujiho... tohle je poprvé co nám bylo umožněno se takto zhmotnit... prochází těžkou emocionální změnou... v každém případě... vítejte do našeho spojeného duševního světa!

Všichni přesun ---> Side story mission: Ghosts from the past

Tainaka Erin

<<<Side story - Ghosts from past

Ještě když jsme byli v místnosti s Tenmou a Tennoujim, podívala jsem se na náhrdelník, který mi nyní dřímal na krku. Jestli to někdy použiju, snad nebudu mít to těžký brnění a meč jak on...
Poté jsem už viděla jen divné světlo a probrala se na gauči v základně. Prudce jsem vstala a rozhlédla se kolem. Sáhla jsem si na dekolt a ujistila se, zda mám ten... jak to říct... talisman, zdroj síly? Když jsem ho uchopila, přesvědčila jsem se, že se mi nic z uplynulé chvíle nezdálo. To byl zase den...
Na dalším gauči spala Saya, Midou jako obvykle uprostřed místnosti. Nejdřív jsem přišla k Saye a zkoumala, jestli se náhodou nevzbouzí. Žádné známky toho, že by zrovna byla při smyslech, jsem neviděla. Zkusila jsem to tedy u Midou. Sklonila jsem a civěla na něj. Výsledek byl stejný jako u Neechan. Přítomnost toho kluka jsem ani moc nevnímala, byl mi celkem ukradenej. Nah... Je dopoledne, copak jsme noční živočichové, že tu pospáváme za bílého dne? řekla jsem polohlasem a zase se narovnala. Křupnutí v zádech jsem se nevyhnula. I když jsem ležela asi jen chvíli, byla jsem pěkně zkroucená a zpřelámaná. Hned jak se vstanou, asi jim navrhnu welness centrum nebo aspoň horký prameny...

Saya

Vše tak nějak skončilo... dobře nejspíš a já navíc obdržela tenhle klenot který zjevně držel uvnitř Tenmův fullbring. Tak tohle jsem opravdu neočekávala... také jsem se musela mírně usmát nad tím jak odbyli našeho kloučka který tu tak zažitě bojoval. Netrvalo však dlouho a já byla oslepena světlem a další věc co jsem cítila byla silná bolest.
Hned co Erin ode mě odešla tak jsem sebou totiž ve spánku škubla a celá jsem spadla na zem, obličejem napřed. Gho...uhh... Tak nějak jsem se z objetí pevné podlahy vymanila a pořádně jsem se rozkoukala okolo. Cože? Jen sen... v ten moment jsem ucítila onen medailon. Nebo také možná ne... Rychle jsem vyskočila a pořádně jsem se rozkoukala. Při tom jsem také málem zakopla o Midoua který opět ležel na tvrdé zemi i když prakticky hned vedle něj byli pohodlné postele. To má něco proti matracím? Rychle jsem se dostala do klasického rytmu kdy jsem již přemýšlela o nejrůznějších blbostech. Erin i ten kluk to byli také a tak se nebylo přeci čeho bát... krom toho, že dveře k zpopelněným tělům Tenmy a Tennoujiho... a také Midouova deníku byli pryč. Neříkejte my, že je tahle budova prokletá...

Kantarou

Konečně jsme porazili ty týpky, dal jsem si pořádný spánek i se svým kabátem na sobě ale pak mě probudil hrozný sen. Byli ti dva součástí tohoto snu? Po té jsem si všiml že Saya s Erin měly obě ty jejich klenoty. Takže ne... Po té jsem vstal a opřel se o nějakou zídku. Proč jsem sem vůbec chodil? Nebyl to ani trochu dobrý nápad, ale musím uznat že v minulosti tu žili hodně silní lidé, a ten ohnivej týpek má zvláštní schopnosti... Možná bych to měl prozkoumat hloubějc! Byl jsem připravený odejít ale v tom mě něco zarazilo. Nyní je už pozdě, ví o mě a když bych odešel teď tak by mě zastavili... myslím že počkám až se probudí ten jejich velitel aby vše šlo snadně...

Midou Midnight

Když jsem se k ránu vrátil tak jsem uviděl dokořán otevřené dveře do oné místnosti. Snad nadělají méně škody než za kolik stojí... S tím jsem si klasicky lehl na zem a dal jsem si svůj denní odpočinek. Za nedlouho mě však probudil hluk který nadělali naši průzkumníci domu. Kupodivu na mě ani jeden z nich nešlápl a jak jsem si brzo všiml tak celá místnost byla pryč. Vypadá to, že konečně odešli k věčnému spánku... řekl jsem si pro sebe když jsem vstával, protože s kočkama a krysou okolo se moc spát nedalo. Při procesu jsem nechtěně ze stolu shodil pár papírů které jsem tam včera položil. Nejspíše si je holky ještě neprohlédly tak jsem je položil zpátky a pro změnu jsem se usídlil na mnohem pohodlnějším gauči. Jste naživu tak se na nic raději ani ptát nebudu...

Saya


Na mojí otázku se neobjevila žádná odpověď a možná to bylo i dobře. A zjevně se nám povedlo také probudit Midoua... docela jsem se divila, že nás okamžitě neseřval nebo něco. Po mírném oddychnutí jsem se trochu pohodlněji usadila na svojí postel a porozhlédla se. Chtělo by to trochu kávy... tak nějak jsem tato slova nasměrovala k ostatním a nejspíše jsem tak nějak trochu mimo začala čekat až my jej někdo udělá. Hlavou se my stále honily myšlenky o Tennoujim a Tenmovi... ale hlavně o tom deníku. Ještě budeme mýt se strážci dost co dočinění hm... Ze snění mě vytáhla Erin se svým nápadem lázní. Nebyl to moc špatný nápad, ale něco takového bych odložila nejspíše na večer... Hey... nevím jak tebe, ale moje svaly se z toho všeho ještě zrovna moc nevzpamatovaly a horká voda je tak trochu nepřítelem namožených svalů... a klasicky když si k tomu začala prohlížet nějaké papíry tak na mě přeskočila dávka její zvědavosti. Pokud to bylo něco důležitého tak nám to však nejspíše zdělí všem.

Kantarou

Zřejmě všichni mě ignorovali, v podstatě jsem dělal vhodnýho třetího parťáka k tomu duu duchů co jsme viděli včera. Když se všichni začali vybavovat o lázních, prostě jsem se začal dívat někam do háje abych je náhodou nerušil. Konec konců jsem tu nepřítel huh?... Bylo to trochu zklamání na první pohled, jelikož jsem viděl poprvé po dlouhé době takovou fajnou společnost, ale můj způsob života je prostě až moc soukromý a monotónní a proto jsem pro ně duch. Ale co.. to je jedno..

Po dalším protáhnutí jsem ještě zívla a podívala jsem se co má Erin v těch papírech. Tohle je hodně věcí... takže teď je z Xcution detektivní kancelář hm? Opatrně jsem z té hromady papírů co Erin držela vytáhla lístky do nově otevřené galerie a zamyslela jsem se. Tohle nebo horké prameny hádám...
Abych pravdu řekla tak mě ten kluk také až tak nezajímal, ale pokud by se tu rozhodl zůstat tak by se asi bylo dobré zeptat na jméno. Připadalo my dost nefér, že Erin měla poměrně hezké přivítání a jeho pořád ignorujeme. Takže... jaké že je to tvoje jméno?

Kantarou 

Nyní již netrvalo dlouho a konečně si mě všimli. V ten moment jsem mohl vyřknout banzai bezmyšlenkovitě dokola, ale umím se ovládat. První člověk který na mě promluvil byla Erin, nebylo to zrovna nic hezkého. Trochu jsem se pootočil na ně. To máš jedno, udělal jsem to protože jsem to chtěl. Po té se mě zeptala Saya na mé jméno. ..Huh?? Měl jsem pocit že ho slyšeli ale tak noc byla těžká tak to můžu v klídku zopakovat.. Moje jméno je Kantarou, Yusuki Kantarou. Rád vás všechny vidím.

Midou Midnight

Mezitím co si holky prohlížely papíry tak jsem zaklonil hlavu a na moment jsem snad opět usnul. Kantarou mne však probudil a já se jen pomyslel Rád vás vidím? To znělo jako by jsi nás už znal chlapče...
Rozhodly jste se nějak? Ukázal jsem na papíry.