Opuštěná budova

V každém městě je několik opuštěných domů a tenhle je pouze jeden z mnoha. Budova s několika patry a již nepoužívanými byty stojí poblíž hlavní silnice ale její vstup je pouze v jedné z temných postranních uliček. Žádný slušný člověk by se tudy netoulal, není tu nic k vidění a dá se zde narazit pouze na bezdomovce hledající kryt. Některým však nemusí zvědavost dát pokoj a stejně se sem vydají. Bohužel už je funkční pouze jedna bytová jednotka, ostatní byly zničeny závaly podlahy vyšších pater a veškeré místo je celkově ne příliš stabilní.

Spoiler:

Tainaka Erin

Zastavila se za rohem. V předklonu těžce oddechovala, když si uvědomila, že by její dech mohli slyšet. Zakryla si rukou ústa a snažila se svůj dech usměrnit a nabrat znovu sil. Byla vyčerpaná. Už několik minut byla na útěku před skupinou chlapců, kteří věděli její malé tajemství a chtěli jej zneužít.
Přemýšlela, kam se ukryje, když ji z ničeho nic jeden z nich popadl za ruku a prsty lehce nadzvedl její bradu. Instinkty v ní jí přinutily konat, a tak mu dupla na špičku nohy, načež se hodlala jej od sebe odstrčit. On však taktéž nezahálel a prsty, které se ještě před chvílí něžně dotýkaly její pokožky, rychle přesunul k jejímu krku a s vervou surově zatáhl za zdobený choker. Erin zalapala po dechu a mladík v tu chvíli povolil stisk, čehož využila, vyrvala choker z jeho dlaní a znovu se dala na útěk, co jí nohy stačily.
Cítila, jak jí pálí šíje, nejspíš byla zraněná. Šperk, rozbitý při uplynulé potyčce se z ní pomalu uvolňoval, až jej zachytila rukou, kterou hned poté sepnula v pěst. Před očima se jí míhaly budovy, kolem kterých probíhala. Poté zabočila do nejskrytější a nejtemnější uličky, kterou kdy viděla.
Nacházela se před roztříštěným domem, některé jeho části ani neměly podlahu oddělující jeden apartmán od druhého. Celkově stavba nevypadala zrovna bezpečně, místy bylo vidět, která její část se v blízké době zbortí. I tak se ale Erin dvakrát nerozmýšlela a vběhla dovnitř.
Podlaha uvnitř byla ze starého dřeva, které toho očividně mělo dost za sebou. Určitě tu nikdo nebydlel tak deset let. Rohy místnosti byly zanesené pavučinami a celá místnost byla obalena prachem. Erin se rozhlédla kolem, aby se ujistila, že je zde sama. Vyčerpaná a udýchaná se konečně opřela o zeď a přivřela oči.
V další moment však uslyšela zaskřípání a byla si jistá, že ona to nebyla. Cukla sebou a začala se znovu rozhlížet. Ustoupila o krok stranou, když náhle ucítila, jak se pod vahou její nohy podlomila podlaha.

Yusuki Kantarou

Jen tak jsem se v realitě procházel kolem různých uliček a bloudil jsem v neznámu. Občas jsem zaslechl nějaké divné hlasy charakteristický pro týrání žen. Ačkoliv se mi nelíbil nápad, že bych šel pomáhat, chtěl jsem udělat pro jednou dobrý skutek, ale když jsem se snažil vyhledat zdroj těch zvuků, akorát jsem z nějakého nepochopitelného důvodu zabloudil ještě víc, až jsem nakonec došel k nějaké divné, opuštěné budově a v ní viděl Erin. Ale nee, on tu někdo je, co si počnu? Po té jsem vycítil, že z Erin vychází Reiatsu a na to jsem zareagoval tím, že jsem skryl to svoje. Divné.. že by byla mého druhu? Myslím, že se tu trochu porozhlídnu.. Schoval jsem svůj obličej pod kabát a tajně sledoval Erin a zároveň i okolí.

Den se pomalu blížil ke konci a společně se zapadajícím sluncem se vracel domů i chlapec se zlatými vlasy. Jeho pohled byl směřován na zem pouze malý kousek před ním, způsobujíc že čas od času narazil do lidí kteří procházeli okolo něj. Těm pouze daroval pohled hodný delikventa a pokračoval dál ve své cestě. Pár týdnů nazpět se zabydlel v jedné z opuštěných budov poměrně blízko centru města. Bylo to místo kterému se většina lidé vyhýbala a když se někdo objevil tak je vždy mohl jednoduše vykopnout. Byl na to rozhodně dostatečně silný, o tom nebyl nejmenší pochyb. Tentokrát byla však jeho návštěva vcelku rozdílná od normy. Už nějaký kus od svého úkrytu ucítil neobvykle silné reiatsu. A ne pouze jedno. Když jedno z nich zmizelo, nebo spíše bylo sníženo na minimum, chlapec přidal do svého kroku.
Když konečně dorazil k začátku své postranní uličky tak se přitiskl ke zdi jednoho z domů a opatrně se podíval koho že to vlastně má u dveří. Nějaký chlapec se stříbrnými vlasy, dívající se skrz jeho okno. Hledal snad jeho? Ne... uvnitř bylo cítit další reiatsu. Jak otravné... řekl si sám pro sebe u jeho pravé nohy se objevila zelená jiskra. V ten moment pro každého normálního člověka prostě zmizel. Jednoduše se přemístil za chlapce který mu stál u okna a velice podezřele zíral dovnitř. Byl vyšší než on a hrozivě se na něj díval ze své pozice. Hey... Jedna část očekávala že až uvidí jeho strašidelný pohled tak možná uteče... ale druhá část doufala že zůstane. Přeci jen měl jiné reiatsu než normální lidé. A také měl vlasy obarvené na stříbrno, rozhodně nebyl normální.

Mezitím co se Midou objevil za Yusukim, Erinina noha se zasekla v díře kterou vytvořila svou vlastní váhou. Možná byla drobnou dívkou ale tohle místo rozhodně vidělo lepší dny a prakticky se rozpadalo i pod váhou malého kamínku. Naštěstí to nebylo nic vážného a pokud bude dívka dostatečně opatrná tak jednoho dne tu nohu vytáhne aniž by v ní měla stovku třísek. Propad podlahy byl také vcelku hlasitý a rozhodně upozornil všechny venku že se uvnitř něco děje. Ať už to byli ti dva co stály přímo před oknem nebo kdokoliv jiný, hledající onu dívku v okolí.

Tainaka Erin

Jakmile její noha zapadla do podlahy, zasyčela bolestí. Jestli karma opravdu existuje, pak se Erin musela dopustit něčeho opravdu strašlivého, jelikož štěstí dnes nebylo na její straně. Lehce přejela zuby po dolním rtu, přičemž přemýšlela, jak se z téhle šlamastiky dostane. Volat o pomoc nemohla, jelikož by na sebe upoutala pozornost a ti chlapci by ji mohli znovu najít. Něco takového nechtěla riskovat a už vůbec ne znovu absolvovat. V noze již cítila nějaké ty třísky, ale nebylo to nic, co by nezvládla překonat.
Co bylo ale ho horší, ucítila ve své blízkosti známou energii. Tušila, že na ni osoba, která tou energií oplývá, již jistojistě přišla, i tak se ale pokusila potlačit energii v sobě. Momentálně ale nebylo nikam úniku, byla tu osamocená a de facto uvězněná.

Yusuki Kantarou

Nerušeně jsem dál pozoroval Erin, která se z ničeho nic náhle začala propadat do podlahy, až to skoro připomínalo nějakou dobře zamaskovanou bažinu. Hah? Že by tady tohle místo bylo zakletý? Náhle jsem však cítil další reiatsu, jenž se ke mně přibližuje, až jsem nakonec i uslyšel zelený blýsknutí. Bringer Light? Ale je to na značně nižší úrovni, než moje, že bych se nakonec nemýlil?! Pak na mě oslovil nějakej creeper, na což jsem reagoval tím, že jsem se na něj otráveně podíval. Huuh? Nechápavě jsem se díval na Midou, až mi to nedalo, ale musel jsem mu něco říct. Ty jsi ale divný člověk, když se mě snažíš kopírovat v pozorování a ještě k tomu se přetvařuješ za mého bratra se zlatými vlasy. Nesnáším tahle překvapení, jsou vždycky tak strašně otravná.

Midou

Když se ozval zvuk zevnitř tak chlapec pouze zvedl pohled a povzdechl si. Vypadalo to že dorazil příliš pozdě a demoliční četa byla již nastoupená uvnitř, ničící mu jeho dům. Pak se vrátil pohled na chlapce před ním který měl pohled pitomce a jeho bláboly to zrovna moc nezachraňovali. Midou se nad jeho komentem pouze usmál a uložil si své ruce v kapsách své mikiny. Haah? Ty asi nejsi ten nejchytřejší co? Zeptal se ho posměvačně a udělal krok dopředu, nutíc ho aby ustoupil blíže ke zdi. Zírat do něčího domu není moc slušné, chlapče. Ale tentokrát ti prominu tak by ses odtud měl raději vytratit. S těmito slovy jej prostě jen tak nechal být a rozešel se ke dveřím které společně se zvukem vrzání otevřel a vstoupil dovnitř. Takže... venku jedna toulavá kočka, kdepak je ta druhá?

Tainaka Erin

Skrz okno byl slyšet rozhovor dvou osob mužského pohlaví. Erin byla nejistá, jelikož tušila, že tohle nevěstí nic dobrého. Nervozita v místnosti houstla takovým způsobem, že by se dala krájet. V hlavě jí rezonoval až moc dobře známý hlas, který se hlásil o slovo pokaždé, kdy mělo jít do tuhého. Myslela, že se jí rozskočí hlava a omdlí, chtěla se odtud co nejdříve a nepozorovaně dostat, ačkoliv věděla, že všechny stopy po sobě nezamete. Trhla nohou v naději, že by se osvobodila z toho nepříjemného vězení, ale třísky se jí ještě více zaryly do lýtka a v vnitřní strany stehna. Bolestivě zakvílela a schoulila se k podlaze.
Rázem se však rozletěly dveře, ve kterých stál blonďatý mladík v dlouhém kabátě, vyhlížející poněkud šibalskou tváří. Erininy smysly se daly do normálu a projasnila se ji mysl, nejspíš v zájmu přežití. Oči měla vykulené jako laň a stejně jako vyděšená laň se ani nepohnula. Upírala na něj svůj pohled a čekala, co nastane. Na vteřinu pocítila takový chlad, že krev, která stékala po její noze, byla horčejší, než kdy jindy.
"M-mňau?" To bylo snad to jediné, co dokázala říct. Snad si v duchu i pomyslela, že by tak mohla zachránit situaci a prolomila by ledy. Možná by se nad ní i mohl smilovat.

Yusuki Kantarou

Divný creeper opět promluvil nějakou nesrozumitelnou logikou. Opravdu to sedí od člověka, co kopíruje. Midou se čím dál tím víc přibližoval a já přemýšlel o tom, zda vytasit fullbring už teď, nebo ne. Nakonec to však vzdal. Tím mi chceš říct, že tu někdo bydlí? Pff, takový hrozný vtipy jsem neslyšel vážně dlouho. Použil jsem Bringer light k tomu, abych se Midouovi ztratil z dohledu, ale přitom jsem sledoval situaci dál, jen z opravdu zcela jiné polohy a mnohem větší vzdálenosti. Hmpf, jak jsem si myslel, s někým takovým si nemůžu rozumět, i kdyby byli mého druhu. Asi je mi souzené být sám... Chvilku jsem pak přemýšlel nad tím, zda zůstat, nebo ne.

Midou

V momentě kdy dívku uviděl, na obličeji se mu objevil ještě větší úsměv než předtím. Chlapce který stál před domem už raději ignorovat když nedokázal pochopit to co se mu snažil říct a s temným výrazem se rozpochodoval ke své nové objeti která byla dokonce až tak poslušná od samého začátku že zamňoukala když uslyšela slovo kočka. Teď už si Midou byl jistý že i ona ví co je ve skutečnosti zač. Ale aby ji přesvědčil ještě hlouběji, s jedním lusknutím prstů se zapálilo několik svíček v místnosti která byla doposud temná. Až se konečně dostal k místu kde se propadla, pouze se olízl rty s tím nejvražednějším pohledem který dokázal. S hlavou nakloněnou lehce na stranu k ní začal natahovat ruku.
Ať už však Erin očekávala cokoliv, stalo se něco co vůbec neodpovídalo tomu jak doteď Midou jednal. Jeden moment to vypadalo jako by chtěl dívku zaútočil ale teď... jeho ruka ji drbala pod bradou. Nevěděl jsem že tu jsou kočky které vypadají takto... ale zdravit majitele domu, ano! Zasloužíš si odměnu. Ale... jakpak jsi se sem dostala, hmm? Jeho obličej vypadal stále lehce děsivě ale alespoň to vypadalo že nemá v úmyslu svojí ruku přesunout níže na její krk.

Tainaka Erin

Nejspíše na ni nezaútočil, protože se chovala nevinně a nebyla mu hrozbou. Také není divu, když už se jednou nohou pohřbila do základů nějaké starobylé stavby. Rozhodla se pokračovat v tomto jednání, možná jí neublíží.
Jakmile se k ní ale přiblížil, ucítila husinu, která se rozesela po celém jejím těle. Jedním lusknutím začalo hořet hned několik svíček, což přidalo atmosféře na houstnutí. Místo toho, aby jí ublížil, jí však začal drbat na hlavně, jako by snad doopravdy byla kočka. Dotýkal se však příliš nebezpečně blízko rány na její šíji, kterou jí způsobil ten parchant předtím. Nemohla si pomoct, ale stále měla tendenci zaklánět se dozadu, aby se rány nedotkl, protože v ten moment by přísahala, že by se z kočky stal pes a zaskučela by bolestí.
Lehce se třásla a netušila, co odpovědět. Pravdu? Já... Ne, nemohla mu říct, že uvnitř ní ve skutečnosti dřímá schizofrenní anděl, který své protivníky buď zahubí či zachrání a ti parchanti na to přišli, takže ji chtěli získat pro své tatínky z laboratoří, aby si jí do posledního peříčka natrhali do zkumavek, takže je na útěku a skončila tady. Honem se snažila vymyslet nějakou alternativu.
Já jsem utíkala před spolužáky, kteří mě šikanují, zatvářila se neuvěřitelně zraněně. V podstatě mluvila pravdu, až na to, že do školy nechodí, tudíž ani žádné spolužáky nemá.

Midou

Kdo by řekl že tohle malé nevinné stvoření se jej bude bát? Pravděpodobně každý. Midou si rychle všiml jejího zranění s tím jak se lehce snažila uhnout aby se svojí rukou nemohl o moc dále než byl začátek její brady. On sám neměl rád když mu na krk sahal někdo jiný než on sám a tak ji nemohl nijak soudit a po chvíli svou ruku stáhl. Když mu však řekla svůj důvod proč tu je tak se z jeho temného výrazu stal smích. Aaah, opravdu? Obávám se však že to není dostatečný důvod pro vloupání se do mého bytu... Odpověděl ji s šibalských úsměvem. A tohle? Ukázal na její nohu která byla stále v podlaze. Rozhodně to nebyla moc hezká podívaná, rána byla dostatečně veliká aby krvácela. Raději mi odpověz pravdivě... nebo by se mohla stát že v té díře zůstaneš navěky. Nebo... Z ničeho nic jedna z jeho rukou pohladila její nohu. A až ruku znovu zvedl tak byla lehce potřísněná její krví kterou s potěšením slízl. Kdo ví co by se ti mohlo stát. Tvá krev by například mohla začít vřít~ Lehká hrozba smrtí vždy fungovala když chtěl rozvázat něčí jazyk.

Tainaka Erin

Z ničeho nic se odtáhl a Erin se tak vrátila do původní polohy. Nepřipadal jí tolik nebezpečný jako když jej neviděla. Teď, když tady před ní stojí, jí už nepřipadalo, že je její život v ohrožení. Zároveň se ale nedalo popřít, že tenhle chlápek je poněkud psychicky labilní, což byl dost děsivý aspekt... Ne, že by Erin měla co říkat.
Jeho rty se znovu zvlnily v šílený úsměv a zdálo se, že jí podezřívá ze lži. Podezříval? On si byl z nějakého důvodu naprosto jistý, že lže. A nemýlil se.
Erin ale nesnesla to pomyšlení, že by mu vše měla poslušně říct. Kdo si myslí, že je? Myslí si snad, že nad ní má kontrolu? Rozhodně není obyčejný člověk, ale to není důvod k tomu, aby skákala podle toho, jak pískne. Ona má také své vnitřní síly, které může použít ve svůj prospěch. Ačkoli tak trochu doufala, že jí nepřelstí démon uvnitř ní a bude nad ní mít kontrolu.
Když přišlo na vyhrožování, její klid se každou sekundou vytrácel. Dotkl se jejího zranění a ona neslyšně sykla, aby nedala najevo, že by to byla nějaká velká slabiny. I když to bylo naprosto očividné. Krev ze svého prstu poté slízl a Erin si připadala, jakoby naprosto porušil její intimní zónu a vytřeštila oči. Jednou rukou se rozmáchla s tím, že mu dá facku, a to hned poté, co jeho výhrůžka vrcholila. To by stačilo!

Spoiler:

Charakter vyplašené školačky vymlouvající se na šikanu ze strany spolužáků byl najednou ten tam a vystřídala ji Erinina bázlivá nátura jako reakce na ohrožení.

Midou

Tato kočička pro něj byla opravdu zajímavá. Normálně od něj vše živé utíkalo co nejrychleji bylo možné. Tedy... ne že by ve své situaci zrovna mohla utéct ale rozhodně změnila svůj postoj z rozklepaného koťátka na agresivní šelmu dosti rychle. Bohužel byl Midou rychlejší a rozhodně si celou situaci užíval se svým hladem po krvi. A tak se její ruka zastavila kousek od jeho tváře, zadržena jeho vlastní. Tsk, tsk... Midou jí zamával před obličejem ukazováčkem jeho druhé ruky na znamení že to co právě udělala bylo ne-ne.
Mezitím, Erin nejspíše začínalo být horko. Ale nebylo to tím že by stoupala teplota v místnosti... ne, teplota v její noze se začínala pomalu zvětšovat. A s každým tlukotem jejího srdce se teplo rozšiřovalo hlouběji do jejího těla. Neodpověděla jsi... vlezeš do mého domu bez povolení a ještě chceš být takhle drzá? Hm?! Bez jakéhokoliv varování Midou praštil do země, jen pár milimetrů od Erininy nohy a kompletně roztřískal hnijící dřevěná prkna která dívku držela na místě. Dokonce jí i pustil aby se od něj mohla dostat. Teplo však pouze narůstalo.

Tainaka Erin

Její ruka byla náhle stisknuta tou jeho.
Uvědomila si, že to právě nejspíše přepískla, jelikož opravdu udělal to, co slíbil. Krev v jejím těle se div nezačala vařit a Erin to intenzivně cítila. Srdce ji tlouklo jako o život a vnímala bolest každé cévy, co jí prostupovala. Upřela na něj svůj zrak a z očí jí čišel čirý vztek, zuby cenila jako šelma odrazující svého nepřítele.
Stále neodpovídala a zakvílela v dalším záchvatu bolesti, když se následkem rozlomení podlahy osvobodila její noha, a úlomky dřevěných prken se svezly po jejím zranění. Blonďák vzápětí uvolnil stisk a Erin tak byla vysvobozena z jeho sevření. Bez otálení popadla odštěpek rozbitého prkna a zdravou nohou se odrazila od země přímo naproti němu. Spoléhala na moment překvapení a na ztrátu rovnováhy při srážce. Hrot namířila proti jeho hrdlu. Už jsem si pršla peklem, kterého nedosáhneš ani vařením mojí vlastní krve, spustila polohlasem, jakmile se její tvář nacházela dostatečně blízko té jeho, aby ji slyšel.

Midou

Dívka si nejspíše myslela že jí Midou nechtěl pustit. Že její vězení zničil omylem nebo něco takového. On však měl v hlavě jasno a ještě k tomu byl mnohem rychlejší než ta co se jej momentálně snažila zavraždit. Jako pravý gentleman ji nechal doříct to co začala když se k němu dostala poměrně lehce a pak zmizel a zanechal po sobě pouze zelený záblesk na podlaze. V dalším momentu stál přímo za ní a jednoduše do ní strčil aby jí přidal trochu na rychlosti když už vložila tolik úsilí do toho aby vystartovala co nejrychleji. Ať už pokračovala dokud nenarazila do zdi, spadla nebo se prostě zastavila, Midou se zasmál a drze na ni ukázal. Nezapotila ses trochu? Pokud je ti takové vedro, proč se jednoduše nesvlíknout? Na konci dne, Midou byl pořád kluk jako každý jiný. Až na to že k tomu všemu měl ještě příšerný úsměv opravdového násilníka.
Nakonec se ale trochu sklonil a povzdechl si. Zraněná a ještě pod vlivem mé schopnosti... jsi si jistá že mi dokážeš podříznout krk s kusem dřeva? Trochu posměchu ale také zpráva že by to nejspíše měla vzdát. Pokud tedy nechtěla aby s ní vytřel všechen ten prach co tu byl.

Tainaka Erin

Aniž by to čekala, zmizel těsně předtím, než se chystala udeřit. Překvapením vytřeštila oči a s jeho následným šťouchnutím spadla na zem. Dostal se jí pohled na zakrvácenou nohu s několika hlubokými zářezy od třísek a škrábanci po celé její délce. Navíc už se jí z toho všeho horka zamotala hlava. Uznala, že není vhodný čas na to se vzpírat nebo se snažit bojovat.
Rukama se zapřela o podlahu, snažíce se ignorovat tu troufalou poznámku a svléknutí svého oblečení. I tak ale její tváře nabraly růž, hlavním důvodem bylo ale spíše přehřátí organismu. Pomalu se začala zvedat a snažila se stát na jedné noze. Nakonec se však stejně těžkopádně opřela o sloup a těžce oddechovala. Co přesně chceš? Mou omluvu za to, že jsem se k tobě vloupala? Peníze za způsobenou škodu? Nebo by si snad... pozvedla tvář, aby se mu podívala do očí a rty se jí zvlnily v samolibý úsměv. ...Chtěl mě?

Kantarou Yusuki

Jakmile jsem opustil Midoua pomocí Bringer Lightu, našel jsem si nějaké křoví a lehl jsem si za něj a při tom sledoval různé fluktuace v reiatsu těch dvou. Ach bože.. Proč vždycky musím potkat takový druh lidí, který mě akorát hned odkopne a pak začne s tím poblíž provozovat nějaké divné hentai? Řekl jsem si a pak jsem si vytáhl jeden z mnoha balíčků chipsů, který jsem následně otevřel a začal žrát chipsy. Počkám nejspíš chvíli tu, a pak se rozhodnu, zda se tu budu déle zdržovat, nebo jestli půjdu opět daleko mimo lidskou civilizaci... pomyslel jsem si a přidal jsem na chipsy omáčku. Alespoň mé balíčky chipsů a moje chuť mě nikdy nemůžou zradit.

Midou

Dívka se po jeho lehkém úderu neudržela na dvou nohách a spadla k zemi. Jen pohled samotný málem vnuknul Midouovi myšlenku jí chytit nebo alespoň pomoct vstát... proč by ale něco takového dělal pro vetřelce který odmítá odpovědět na jeho otázky a ještě se jej snaží zabít. Opravdu, žádné vychování... Řekl si spíše sám sobě a opět si povzdechl. Nějak mu docházeli nápady... buď mohl být krutý a kompletně ji zničit a nebo by mohl naopak být milí což by kompletně zničilo jeho obraz který si tak pracně vytvořil. To už se Erin ale vyškrábala zpátky na své nohy a našla si podporu ve sloupu který podporoval nestabilní strop.
Už chtěl začít mluvit ale dívka jej předběhla s něčím co opravdu neočekával. Na obličeji se mu opět objevil úsměv, tentokrát však lehce odlišný od těch předchozích, vražedných. Hoo? Musím uznat, ta poslední možnost je neskutečně lákavá. Yup, yup. A já si říkal že seš jen nějaká malá holka... zjevně dost stará na to aby si přemýšlela nad něčím takovým.

Tainaka Erin

Málem ztratila hlavu, když skrz její rty promluvila ta šílená hříšnice. Tahle potvora nad ní přebírala kontrolu, když už Erin neměla tu sílu ji v sobě držet. Dělala a říkala věci, které by ona sama nikdy neudělala a neřekla. O tom se ale tenhle kluk dozvědět nemusel. Ale mohl by. Není on snad stejný jako ona?
Skrze zuby procedila tichou kletbu směřovanou autorce svého předchozího přednesu a rozešla se s směrem k němu. Upustila odštěpek, který tak pevně svírala ve své dlani. Lehce vrávorala, byla jakž takž schopna chůze. I mladá dívka je schopná propadnout sladko hořké hříšnosti, pronesla prostě s neoblomným klidem a blížila se k němu. Ve skutečnosti to nemělo vyznít s takovým podtextem, snažila se z toho vymluvit. Ale nelhala.
Pověz mi, zahubil bys raději někoho svého druhu, aby ses ujistil, že o těch schopnostech neuvědomí veřejnost nebo se jej zbavil pro jiný důvod? Zničil jej, uvařil všechnu jeho krev v těle, pohrál si s ním jako s prasetem před porážkou? Konečně se dostala do jeho bezprostřední blízkosti. Natáhla ruce, aby jeho tvář vzala do dlaní a zajistila si tak jeho plnou pozornost. Já jsem tvého druhu...

Kantarou Yusuki

Po nějakých pár minutách jsem sežral celý balíček chipsů i s omáčkou a já se zvedl a rozhodl se vrátit se zpátky k té chátrající budově. Čas vše změnit, nenechám se někým, jako je on, odstrčit, a vrátím se k tomu, kvůli čemu tu v prvé řadě jsem. S těmi to slovy v mé hlavě jsem pomalu nakráčel k té chatrné budově a já čím dál tím víc slyšel jejich hlasy. Myslím, že teďka budu zdvořilý, ačkoliv se mi ten samotný nápad velice příčí... S touto myšlenkou jsem dorazil ke dveřím a chtěl jsem zaklepat, ovšem když jsem do dveří bouchl jednou, omylem jsem nejspíš vypustil víc síly a namísto toho jsem prorazil dveře dovnitř, takže letěly někam do místnosti a trochu se rozletěly. Tímto se zároveň roztříštila i má veškerá snaha o to být zdvořilý. Oops, asi ty dveře byly už moc v dezolátním stavu. Po té jsem si všiml toho kopíráckého bastarda a poprvé jsem zblízka pohlédl na tu neznámou holku. Wow, to mi chcete říct, že tady tahle krásná holka ujíždí po čínských kopírkách, jako je on? No, ani by mě to nepřekvapovalo.. koneckonců, kvůli těmto mezilidským vztahům jsem vůbec takový, jaký jsem nyní.

Midou

A konečně to vypadalo že ztratila svého bojového ducha. Nebo alespoň svojí, ne velice efektivní zbraň. A opět se vydala jeho směrem... Alespoň už nevypadala jako by jej chtěla každou sekundou zabít a tak povolil i svůj vlastní nátlak a vrátil její teplotu do normálního stavu. Vypadala však lehce jinak... něco se změnilo. Nebo to možná byla jen jeho představivost. V každém případě ho to neuvěřitelně štvalo, nesnášel když se dělo něco o čem nevěděl nebo když nerozuměl tomu co bylo přímo před jeho očima. To už ale dívka zase začala promlouvat. Ty zrovna jako obyčejný student nevypadáš... jsi moc nevinná a u toho by jsi měla zůstat. Odpověděl ji se šibalským úsměvem. Byla to slovo která k němu moc neseděla ale i přes to byla pravdivá. Midou sám mohl mít dost daleko od slušného občana ale jak už tomu bývá, protiklady se přitahovali.
To už ale byla Erin hned před ním. A její otázka byla ještě divnější než ta předtím. Úsměv byl pryč a v jeho obličeji byl výraz který se mísil mezi vážným a nechápajícím. Poprvé jsi mě viděla sotva před třema minutama a už mě soudíš jako zabijáka? Heh, já opravdu musím zářit. Ať už očekávala jakoukoliv odpověď, Midou se raději celé otázce pokusil vyhnout. Přeci jen, kdyby ji chtěl zabít tak už by pravděpodobně nedýchala. Jeho touha byla ničit a ne mučit. Ne že by to mohla vědět... to už ho ale překvapovala znovu. Bylo to příliš dlouho... právě tahle holka která se tu objevila bez jakéhokoliv viditelného důvodu byla první kdo se jej takhle po tak dlouhé době dotkl. Její ruce byly překvapivě hebké a chlapcovi tváře začali pomalu červenat mezitím co na ní zíral jako by se před ním stal zázrak. A v momentě kdy otevřel ústa aby ji odpověděl... dveře jeho bytu vyletěli z pantů a rozplácli se na zemi kousek od nich.
Překvapený výraz s růžovými líci se v tom jediném okamžiku změnil na zcela prázdný výraz, možná lehce otrávený. S překvapivou péčí sundal Erininy ruce ze své tváře a podíval se směrem k chlapci který svým vstupem kompletně zničil atmosféru v místnosti. Hey... Jeho hlas byl zcela očividně otrávený. Ty dveře si zaplatíš... Normálně by z takového vetřelce udělal hromádku popelu... teď už v sobě však neměl jediné zrnko touhy po krvi. Vcelku zvláštní pocit pro něj. Teď už bylo jen otázkou co tu vlastně tyhle dvě ztracený koťata chtěli.

Tainaka Erin

V jeho tváři na malý moment spatřila něco, co by nečekala. Řekla by, že mu to červenání i slušelo a na psychopata umí být dokonale roztomilý, ale vlastní hrdost a celkově její osobnost jí to nedovolovaly. Tohle ale rozhodně nebylo to, na co tak mlčky čekala.
Nadechl se v odpověď. Ten moment ticha jí připadal jako celá věčnost. Z nějakého důvodu chtěla vědět, co se mu honí hlavou. Jistě už v životě potkala mnoho lidí různých charakterů, především ty hloupé a ženoucí se za penězi. Někoho jako je on ale potkala poprvé. Zajímal jí už jen proto, že z něj cítila sílu jako má ona. Občas se městem linul slabý závan této energie, ale právě teď a tady jí byla úplně pohlcena a oproti té své i nesmírně přečíslena. Všechno čekání ale přišlo vniveč, jakmile dveře vypadli z pantů.
Blonďák ze své tváře stáhl její ruce. Udivilo se, s jakou něhou a opatrností to udělal. Instinktivně okamžitě odskočila několik metrů dozadu. Znovu ale nemotorně zavrávorala a v zájmu zachování rovnováhy se opřela o sloup. Již před chvílí ucítila, jak se její teplota těla vrací do normy, ale až teď byla naprosto uvolněná.
Naskytl se jí pohled na chlapce ve dveřích. Zněl, jako by si se způsobenou škodou hlavu nedělal a prohlížel si Erin. Spíše jí sjížděl pohledem od hlavy k patě. T-tušila jsem, že venku slyším dva mužské hlasy... zamrkala nejistě a sykla, když se jí opět podlomila zraněná noha.

Kantarou Yusuki

Z nějakýho důvodu jsem najednou vypadal jako zlý člověk, ale to se mi na tom líbilo, neboť ta čínská kopírka mě už od pohledu nehorázně štvala. Dokonce jsem upoutal pozornost obou, s čímž jsem vůbec nepočítal, když jsem je viděl takhle spolu. Pak na mě ten kompletní psychopat promluvil, opět za pomocí nesmyslné logiky psychopatů. Hah? Pořád si tak uzurpuješ místo, které nikomu nepatří? Krom toho ty dveře byly už stejně rozbitý, takže nemám co ti dlužit. Pak jsem se opět vrátil k pozorování Erin a po té se jí zeptal. Ty máš taky tu sílu, viď? Cítil jsem tě celou dobu i tehdy, kdy kolísalo tvé reiatsu. Normální lidé nejsou tak silní, jako ty a neumějí ho ani ovládat.. Ano.. určitě to musí být pravda.. a bohužel i tenhle poněkud kompletní psychopat evidentně disponuje stejnou vlastností, pomyslel jsem si.

Midou

Jeho chování a přístup se mu opravdu nelíbil. A ty jsi přesně kdo že víš komu přesně tohle místo patří. Otrávený obličej se změnil ve více temný. To už mu ale zase nevěnoval pozornost a jednoduše se začal bavit s Erin jako by plameňák vůbec neexistoval. Normálně by na sebe dal upozornit nějakým brutálním způsobem ale to co se stalo před chvílí z něj vyčerpalo veškerou energii. A tak si jen povzdech, pozvedl rameny a mávl rukou k dívce. Doufám že jste nehledali nějaký prázdný místo pro sebe... tady bydlím já tak si raději odveď svého neukázněného milence někam jinam. S tím se k nim otočil zády a rozpochodoval se k jednomu z oken ze kterého se začal rozhlížet jako by něco hledal. Taková otrava...