Opuštěná budova

Tainaka Erin

Nově příchozí odbil blonďákovu výhružku jako by se nechumelilo. Myslela si, že lidé z něj mají respekt, když jim vyhrožuje a jeho strašidelné výrazy tomu jen přidávaly. Ačkoliv jí se před chvílí dostal pohled na jeho rozrušenou tvář. Tenhle si z něj ale hlavu nedělal. Možná se znají. Je možné, že jsou tu proto, aby z ní dostali informace o její síle? Slyšela je spolu mluvit venku. Pomalu začala být podezřívavá vůči tomu ohnivákovi. Hrál s ní snad celou tu habaďůru, aby jí pak se svým kamarádíčkem zraněnou a vysílenou zahnal do kouta?
Chlapec, ve dveřích jí poté položil otázku, kterou málem nevstřebala. TA síla? Ptala se sama sebe. Vybavila si slovo, které se s tím spojovalo. Zrůda. V hlavě jí rezonovali hlasy, které ji takhle kdysi nazvali. Zrůda. Nemám tušení, o čem mluvíš, ohradila se a předstírala nevědomost. Co má tohle znamenat?! Osočila se na blonďáka. O co tu jde?! Byla zmatená situací, ve které se nacházela. A jakej milenec?!
Náhle ji došlo, že teorie o jejich konání byla naprosto chybná. V životě se tak strašně nezmýlila. Chcete říct... že se neznáte?

Kantarou Yusuki

Měl jsem milión věcí, pomocí kterých bych odvrátil otázku toho Punka, ale pak jsem si řekl, že je moc hloupý na to, aby mohl alespoň jednu desetinu z toho pochopit, takže jsem ho prostě ignoroval. Odpověď té holky mě zrovna moc nepotěšila. Nevěří mi? Nemusíš to přede mnou skrývat, reiatsu nelže. Avšak nikdy jsem nebyl dobrý v přemlouvání nebo jakékoliv jiné komunikaci s lidmi, takže ani nepředpoládám, že získám její víru. Po té se zeptala na opravdu divnou otázku. Huh? O čem to mluvíš? Tady tohohle punka znám jen pár minut a rozhodně mě tato skutečnost zrovna moc netěší, spíš vůbec... Je mi však úplně divný, že jsem tyhle 2 ještě vůbec nepotkal. Kdybych potkal toho psychopata už dřív, donutil bych ho ohluchnout za pomocí mého super speciálního megafonu už dávno.

Midou

Blonďák byl každou sekundou více a více otrávený. Ještě před pár hodinami si vedl svůj šťastný život a upaloval své protivníky za živa. Bylo to jako splněný sen! A teď? Dvě děcka mu vlezly do domu, začali se dohadovat a jeden z nich jej konstantně urážel. Každý kalich jednou přeteče a Midou nebyl zrovna ten nejvíce trpěliví člověk. Jakmile Kantarou dokončil svou větu tak se plameňák objevil před ním, položil mu ruku na rameno a jedním rychlím zatáhnutím jej otočil o 180 stupňů a doslova jej vykopl na ulici. Jeho rychlost možná nebyla ta největší na světě ale rozhodně momentálně byla efektivní díky tomu že obě "kočky" byly zaneprázdněny konverzací. Zlomek sekundu poté se objevil u Erin, vzal jí do náruče a už s ní byl taktéž venku kde ji hrubě pustil na zem. Z jedné jeho vnitřní kapsy ještě vytáhl malou přenosnou lekarničku kterou dívce hodil a bez jakéhokoliv slova se přesunul zpět dovnitř, vzal dveře které drželi pohromadě pouze silou vůle a připleskl je na vchod aby opět vytvořil něco co se kvalifikovalo jako uzavřený dům.

Tainaka Erin / Akuma Tenshi

A taky, že jo. Tihle dva se asi vážně neznali. Nebo si to alespoň vyvodila z toho, co odpověděl jeden z nich.
To už ale blonďák začal konat, aniž by během toho prones nějaké slovo. Druhého chlapce jednoduše vyšoupl z domu a poté vzal Erin a též jí vyhostil ze svého domu. Chvíli sebou v jeho náručí cukala, ale dnes už neměla ani trochu energie na to, aby se pokusila byť jen trochu vzpírat. Blonďák jí ale ne jen vyhostil, navíc jí hodil na zem, jako by snad byla nějaká hadrová panna. Věnovala mu jeden uražený pohled a poté nemotorně chytila lékárničku, kterou jí hodil jako aport.
Dnešnímu dobrodružství bylo nejspíše konec. Z lékárničky vytáhla nějaký obvaz, zvedla se a pomalou chůzí se rozešla směrem od domu. Měla by se někam ukrýt, než Karakuru pohltí noc a ošetřit své zranění. Stále jí ale hlavou vrtalo, co se to právě stalo. Najednou, z ničeho nic, zkřížila cesty s lidmi, co jsou jako ona. Co to ale obnáší a kdo přesně jsou? Čím dál více jí to zajímalo, ale nechtěla tam sedět a výt jako opuštěný pes, to jí hrdost nedovolovala. Zároveň ale doufala, že se ještě potkají.
Zdálo se však, že dnes ještě není vše u konce. Slyšela hlasy, známé hlasy. Ty hlasy, co ji dnes odpoledne pronásledovaly a chtěly si ji odvést s sebou bůhví kam. Jednou jim již utekla. Teď to ale bylo jiné. Pravou nohu za sebou div netahala, rozhodně nebyla schopna běhu. Začínala být nervózní a tělo jí na místě zamrzalo, vůbec jí neposlouchalo. Chtěla se otočit a jít nazpět, najít nějaký úkryt a pokojně přežít další noc jako odpad společnosti.
O co jim vůbec jde? Co jsou zač? Jednoduše by se mohla přeměnit a ukázat jim, že není radno si s ní zahrávat. Měla ale riskovat to, že by je v jejich domněnce o své síle utvrdila? Neměla by. Nemůže riskovat, že by se pak někde prořekli. Ne. Oni to věděli. Věděli, kdo je a přesně věděli, čím oplývá. Jen potřebovala najít důvod, proč nepoužít sílu.
Ale jakpak by, prosímtě, mohli mrtví mluvit? Hlas v jejím nitru vycházel na povrch, tak jako se to stalo již několikrát. Ďábel. Hříšnice. Bestie. Zrůda v ní, která ji ovládá, kdy se jí zachce. Zrůda, která způsobila všechnu bolest. Poddej se tomu hořkému pocitu mučení a zabíjení, zachichotala se sladce. Erin se soustředila jen na to, aby se jí nepoddala. Nemohla jí to dovolit. Ne, když nad ní přebírá plnou kontrolu. Ne... Bránit se je zbytečné~... NE! vyjekla. Ale moc nahlas. Všichni tři chlapci jí najednou stáli tváří v tvář a usmívali se. Právě znovu našli ztracený poklad.
Světle modrá kukadla sledovala osoby, kterými právě byla obklíčena. Byla v beznaději. Právě teď doufala v ten největší zázrak na světě, možná dokonce i v to, že se jí to jen zdá.

Midou

Jsi pěkně hlučná, víš to? Známý hlas se ozval za Erin. Midou tam stál, opíral se o zeď jako by se nic nedělo a jako by tam byl už kdo ví jak dlouho. Jeho obličej byl stále zakryt kapucí která jej momentálně chránila před září ze slunce které pomalu ale jistě zapadalo za horizont budov města a obarvovalo oblaka do oranžova. Byl to krásný večer, bezvětří a pouze pár mráčků které poletovaly sem a tam. I když Erin našli její lovci, stále tu byla chvíle ticha díky chlapci který se vynořil prakticky odnikud. Alespoň do doby než mohli všichni zaslechnout jak se Midou uchechtl. Jsem překvapen že tě ten hňup z předtím nezastavil. A teď tohle... funguješ jako magnet na bastardy. Ah, a k tomu na co jsi se ptala předtím... to co jsi jsem jsem si uvědomil v moment kdy jsem se na tebe poprvé podíval. Tajemství bylo venku. Erin rozhodně nebyla první fullbringer kterého blonďák potkal.

Tainaka Erin

Erin jen chvíli mrkala, ani si neuvědomila, že jí mezitím stihla stéct slza po tváři. To měla takový strach z pouhých smrtelníků? Pohledem visela na blonďákovi. Ve skutečnosti se hluboko uvnitř modlila, aby přišel. Jak by ale v takovém delikventovi mohla shledávat pomoc nebo dokonce zachránce? Tys přišel...

Spoiler:

Jen tam stál a mluvil na ni jako by tu byli jen oni dva. Problém byl ale v tom, že nebyli. Což pro něj asi nepředstavovalo žádnou hrozbu, jinak by se jich snažil zbavit už od začátku. Skupina chlapců jen nejistě postávala na místě a prohlíželi si blonďáka. Nevypadali jako by se jim ještě chtělo do nějakého násilí. Jeden z nich tiše zamumlal něco ve smyslu, že by se měli dát na odchod a přijít si s dívkou hrát na schovávanou jindy.
Erin stále nevěřila tomu, že by sem za ní přišel. Co má za lubem?

Kantarou Yusuki

Jen co jsem dořekl svou větu, ten divnej punk se na mě pokusil zaútočit. Použil Bringer Light, kterému jsem se mohl kdykoliv vyhnout, ale rozhodl jsem se otestovat jeho sílu. Koncentroval jsem reiatsu do bodu, kam mě kopl na to, abych snížil jím způsobenou škodu a díky tomu jsem mohl i elegantně dopadnout na ruky, ze kterých jsem pak vyskočil zpátky na nohy kompletně nezraněný. Hmm, nejsi tak silný, jak jsem si myslel, ale co se dá čekat od obyčejné kopírky.. Moc rád bych tě teď seřezal, ale upřímně na punka jako jsi ty teď nemám moc náladu, takže se o tenhle druh práce postarám později. S těmito slovy jsem zmizel pomocí Bringer Lightu. Bude to zábava, tvoření strategie, jak toho Punka kompletně porazit i při jeho plné síle. Postarám se o tohohle bastarda co nejdřív, a pak se rozmyslím, kam půjdu dál na své tulácké cesty, pomyslel jsem si.